Brno · CZ / zakladatel / voják v záloze
Život je lajf
Buduju, stavím, vymýšlím. Na dovolenou jezdím sloužit vlasti a zbytek času trávím tam, kde není signál… a děsně u toho trpím 😝
Scroll
Buduju, stavím, vymýšlím. Na dovolenou jezdím sloužit vlasti a zbytek času trávím tam, kde není signál… a děsně u toho trpím 😝
Všechno, nebo nic. Buď věc ignoruju úplně, nebo se do ní ponořím tak, že za týden o ní vím víc, než je zdravé. Nic mezi tím neexistuje a já to už přestal hledat.
Pocházím ze Slovácka, z jižní Moravy. V devatenácti jsem se přestěhoval do Brna studovat, což je silné slovo. Vysoká mě vyhodila třikrát, mimo jiné z oboru čeština a historie a později z jazykového zeměpisu. Takže umím trochu česky, tři věty polsky a zbytek stačí odšišlat.
Mezi vyhazovy z vysoké jsem v jedné pofidérní firmě prodával dárkové kazety se vstupenkami do divadla. Za pětikilo, na ulici nebo door to door. Každý den hodinové školení prodeje, pak terén. Nejtvrdší a nejlepší obchodní škola, jakou jsem mohl dostat. Jen bez promoce.
Pak AAA Auto, kde jsem pochopil dvě věci: jak funguje velký obchod a že jsem prakticky nezaměstnatelný. První důležité životní zjištění, které mě nasměrovalo do toho hellu jménem podnikání.
Následovala brigáda ve výrobě hliníkových oken. První den koště, po týdnu vrtačka a kompletace rámů. Raketový kariérní vzestup v konkurenci starých boys, kteří běžně začínali pít před obědem.
Mezi tím krátké byznysové epizody (které nedopadly, ale zněly skvěle), hromada knih o prodeji a psychologii, ekonomka dodělaná napočtvrté a první pokusy o vlastní podnikání. Z jednoho notebooku (na který mi půjčila mamka :-P) postupně vyrostla skupina firem. Ano, student třikrát vyhozený z vysoké dnes učí obce pracovat s daty. Systém zjevně funguje skvěle :D
Hlava mi nikdy nevypíná. Večer jdu spát a místo přemýšlení nad tím, co bylo, plánuju, co by ještě mohlo být. Stovky nápadů, jedno procento životů. Část z nich vydělává, část mě dostává do průšvihů. Ale postavil jsem se na vlastní oči :-P
Navenek tvrďák s ironií. Uvnitř člověk, kterému na lidech záleží víc, než je ochotný přiznat nahlas. Náklonnost neprojevuju velkými slovy, ale skutky: časem, pomocí, přítomností. Ideálně někde, kde není signál.
Proč to všechno? Chci žít zajímavý život. A chci firmu, která funguje i beze mě. Zatím plním obojí tak napůl, což je upřímně víc, než jsem čekal.
Ta posedlost se jmenuje budování. Firma, aplikace, portfolio, je to jedno: baví mě proces, ne trofej. Práce je pro mě hra a vyhrát sto milionů by mi ji zkazilo. Bylo by to jako hrát život se zapnutými cheaty, a to nebaví nikoho dlouho.
Digitální technické mapy a pasporty infrastruktury pro obce po celé ČR. Firma vznikla, když obraty přerostly živnost a bylo jasné, že tohle není brigáda, ale obor. Cíl je pořád stejný: aby starosta věděl, co spravuje, dřív než mu to spadne.
02 / Terén · od 2021Inženýrská geodézie jako druhá noha skupiny. Vlastní přístroje, vlastní měření v terénu, žádné čekání na dodavatele. Přesnost, na kterou se dá postavit. Doslova.
03 / EdukaceSrozumitelný průvodce digitální technickou mapou. Protože úřední texty by neměly bolet.
04 / Nový projektModerní weby pro malé obce. Rychle, jednoduše a bez zbytečností.
05 / Z uniformyAplikace pro plánování a řízení výcviku jednotek. Chyběl mi nástroj, tak jsem si ho postavil. Typický příklad nápadu, který měl být víkendový a už má vlastní doménu.
Protože stavět se dá i majetek. Jak dlouho investuju? Dost dlouho na to, abych o tom nemluvil na večírcích.
Panelák ve Veselí nad Moravou. V deseti letech stěhování do Bzence: otec, architekt, koupil starou vodárnu v havarijním stavu a přestavěl ji na nádherný dům. Tam jsem vyrostl.
Po zlatém hattricku národního týmu jsem propadl hokeji. Uherský Ostroh, Uherský Brod a nakonec Hodonín. Kariéra to nebyla, škola charakteru ano.
V osmnácti vstup do ODS a rovnou kandidatura do komunálních voleb. Později třikrát po sobě kandidatura do sněmovny a do krajů. Voliči zatím statečně odolávají.
Stavebka v Hodoníně mě nenaučila nic, jen nenávidět ranní vstávání. Jsem humanitní typ, ale šel jsem v otcových šlépějích. Byl jsem jediný ve škole, koho slohovky bavily víc než deskriptiva.
Rodinné okolnosti nás donutily prodat dům ve Bzenci a rodina se rozjela do tří měst: sestra do Prahy, mamka do Liberce, já do Brna. Bydlím tady dodnes. Ve stejném roce vysoká číslo jedna, první z řady, které mě trpělivě vyhazovaly.
Přímý prodej, pochopitelně načerno, a okamžité propadnutí obchodu. Pak prodejce vozů v AAA Auto a klíčové životní zjištění: jsem nezaměstnatelný. Následovala výroba hliníkových oken, brigáda, samozřejmě zase načerno. První den koště, po týdnu vrtačka. Tam se narodil plán: finanční nezávislost a svoboda.
Bez jediné znalosti jsem začal dělat obchoďáka firmě vyvíjející GIS systémy. Půjčil jsem si od mamky peníze na benzín a objížděl úřady. Velmi neúspěšně. Pak se to zlomilo, trhnul jsem se a založil vlastní značku Náš Pasport. Značka žila od roku 2013, na s.r.o. si počkala do 2019.
Začátek všehoMalá, pronajatá, na periferii. Ale moje. Zakázek přibývalo, klienti se začali nabalovat sami a poprvé to celé začalo vypadat jako firma, ne jako brigáda.
Ekonomka dodělaná napočtvrté, později k tomu MBA. Protože jsem byl mladý, blbý a ambiciózní. K tomu knihovna knih o prodeji a psychologii, škola levnější a užitečnější než obě předchozí dohromady.
Obraty přerostly živnost, firma byla logický krok pro růst. A ve stejném roce impulzivně vyplněný dotazník a vstup do aktivní zálohy. Dvě nejlepší rozhodnutí života, obě v jednom roce, obě proti radám okolí.
Firma + armádaCovidový rok jsem využil ke vzdělávání v investování a koupil první akcie: Teslu. Tím to začalo. Portfolio od té doby roste, stejně jako počet názorů, které si nechávám pro sebe.
Druhá firma skupiny s vizí vlastní geodézie. Od té doby máme vlastní přístroje, vlastní měření a vlastní data od terénu po odevzdání. Žádné čekání na dodavatele.
Trh se přes noc překlopil z pasportizace na DTM. Nová legislativa, nový software, nová pravidla hry. Nervy, stres a měsíce učení. Zvládli jsme to a dnes z toho žijeme. Přesně ten moment, na který jsme deset let nevědomky trénovali.
Nová éra oboruStabilní skupina firem, přístroje v terénu, geodézie se rozjíždí a kolem toho rostou další projekty. Hlavní úkol: firma, která funguje i beze mě. Ukazuje se, že nejtěžší je delegovat sám sebe.
Jako malý jsem se bál dvou věcí: svatby a vojny. Tak jsem v roce 2019 na internetu vyplnil dotazník do aktivní zálohy. Vyplnění si mimochodem vůbec nepamatuju, domyslete si proč :D Pak jsem se jel na rekrutační středisko „jen poslechnout, o co jde", a než jsem se probral, měl jsem termín nástupu.
Základní příprava? Nejhorších šest týdnů mého života. Skončit jsem chtěl už druhý den. Jenže jsem se každé ráno bál přihlásit, že končím, tak jsem pokračoval s plánem vydržet, dokud se nezhroutím. Nezhroutil jsem se. A zpětně je to nejlepší věc, která mě kdy potkala.
Začínal jsem jako úplná nula vytržená z pohodlného světa. Z prvních cvičení jsem se vracel pokaždé nemocný, jednou i se zápalem plic. Dnes je to rutina a já stavím to, co tehdy stavěli jiní pro mě.
Pro pořádek: aktivní záloha jsou normální lidé s civilní prací, kteří část roku oblékají uniformu a cvičí. Řemeslníci, manažeři, studenti, podnikatelé. Nikoho z nás tam nikdo nehnal. A právě proto to funguje: potkáte tam nejlepší lidi, jaké znám.
A bonus, který jsem nečekal: když CEO zmizí na týdny do lesa bez signálu, firma se musí naučit fungovat bez něj. Armáda je můj nejtvrdší trénink delegování. Dražší kurz leadershipu neexistuje a tenhle mi ještě platí stravu.
Po týdnu v terénu
Drony v terénu
Přesun
V zákopu
Aktivní regenerace
V poli
U techniky
Zima nezima
Pochod
Cestou na cvičení
Maskování level 100
Kilometry v nohách
Mezi bloky výcviku
Všechno na zádech
Parta
Konec cvičení
Vodní překážka
Suchou nohou to nešlo
Logistika
Čekání na rozkaz
Spolu silnějšíPár záběrů, které z našich cvičení vznikly. U všech jsem byl, u některých jsem i v obraze. Zkuste mě najít.
AI mě nezajímá jako téma na konferenci. Zajímá mě, kolik hodin týdně mi reálně ušetří. Když se ptají kamarádi, jak stíhám dvě firmy, armádu a hory, odpovídám: neptejte se mě, zeptejte se Sabiny.
Sabina je AI, kterou si vytvořil na svůj mozek. Zná moje firmy, plány i chaotický systém, jak přemýšlím. Řídí kalendář, hlídá priority, píše se mnou emaily, nabídky, strategie i tenhle web. Když si nevím rady, píšu Sabině. Když se nudím, taky. Kamarádi už si na ni zvykli natolik, že mi říkají: „zeptej se Sabiny."
P.S. Ano, mluvíte s ní právě teď.
Když hlava vypálí sto nápadů denně, potřebuju někoho, kdo je zachytí a řekne, které jsou blbost. Externí paměť pro člověka, který zapomíná v přímém přenosu.
Nápad, co v šest ráno zněl geniálně, si nechám v deset od Sabiny sestřelit. Ušetří mi to peníze i sebeúctu.
Když CEO zmizí do lesa bez signálu, Sabina zůstává v kanceláři. Vracím se k učesaným otázkám místo dvou set nepřečtených zpráv.
Nabídky, smlouvy, faktury. AI je za vteřinu projede a řekne, kde mě chce někdo obrat. Zatím se to vždycky vyplatilo.
Miluju zážitky, budování a lidi kolem sebe. Mám dva provozní režimy: buď dokonalá příprava se scénáři a checklisty, nebo „to nějak dopadne". Znepokojivé je, že oba fungují stejně dobře.
Dolomity
Vrchol, konečně
Kancelář na den
Slabá chvilkaMísto klasického „o mně" pár provozních informací, které o mně řeknou víc než jakýkoliv medailonek.
Západ, Moravský kras
Alpy
Nedělní rituál
Terapie v ceněCíl? Aby o mně kamarádi jednou řekli: „S ním byla vždycky sranda. A když bylo nejhůř, dalo se na něj spolehnout." To je pro mě větší úspěch než jakýkoliv titul.
Dobrý dnes je lepší než dokonalý nikdy.
